Když v dubnu roku 1996 česká reprezentantka Štěpánka Hilgertová vyhrála na řece Ocoee závod Světového poháru ve vodním slalomu, měla na sobě dres se startovním číslem 11. Na tiskové konferenci se jí zeptali, zda má to číslo pro ni nějaký zvláštní význam. „Ano,“ usmála se tehdy. „Jedna jednička je za dnešní vítězství ve Světovém poháru a ta druhá… Ta patří olympijským hrám.“ Její věštba se za tři měsíce naplnila. 27. července 1996 si Hilgertová na olympiádě v Atlantě dojela pro zlatou medaili. Slalom se jí tehdy povedl na jedničku.

Po gymnastce Věře Čáslavské, která vybojovala několik zlatých medailí v roce 1968 na olympiádě v Mexiku, se Hilgertová stala po dlouhých letech další ženskou olympijskou vítězkou.

Na letních olympijských hrách startovala celkem šestkrát, poprvé v roce 1992 v Barceloně. Na londýnské olympiádě před čtyřmi lety dojela ve svých 44 letech na čtvrtém místě. Na rekordní sedmé olympijské hry do Ria už ale nepojede. „Hilgertovou na olympiádě uvidíte i letos,“ prohlásila poté, co prohrála bitvu o nominaci s mistryní světa Kateřinou Kudějovou. Místo osmačtyřicetileté dvojnásobné olympijské vítězky se totiž bude prohánět peřejemi její devatenáctiletá neteř Amálie.