Od počátku 70. let patří Jiří Bartoška mezi nejvýraznější a nejcharizmatičtější české herce a léta je idolem žen všech generací. Výčet jeho filmových rolí zahrnuje svůdce a milovníky, básníka i banderovce, faráře, lékaře, šlechtice, pohádkové prince i boha. Za roli houslisty ve filmu Mateje Mináče Všichni moji blízcí obdržel Českého lva. On sám však původně hercem být nechtěl, a protože rád kreslil, viděl se spíše jako historik umění. Ke studiu kunsthistorie ho ovšem nepřijali a čekala ho vojna, kam se mu pochopitelně nechtělo. Tehdy jeho krásnou spolužačku z gymplu Janu Švandovou napadlo, že by to mohl stejně jako ona zkusit s herectvím.
„Známe se už od puberty. Studovala jsem s ním v Pardubicích, takže my se známe opravdu strašně dlouho. Po gymplu šel do Brna na vojnu, a protože to byl už tenkrát zajímavý hezký chlap, tak jsme ho s Eliškou Balzerovou přihlásily na zkoušky na JAMU, aby to zkusil. A ono se to povedlo! Takže jsme to byly my, kdo ho k herectví dostrkal!“ prozradila před časem Jana Švandová.
Po studiu Bartoška působil rok v Divadle na provázku (Husa na provázku) a pak odešel do ústeckého Činoherního studia. V roce 1978 přesídlil do pražského Divadla Na zábradlí, které opustil teprve s rozpadem původního souboru počátkem devadesátých let. Na této scéně diváky ohromoval v řadě kreací moderního i klasického repertoáru.
Nejvíce však Bartošku proslavil film. První snímek sice natočil až jako osmadvacetiletý, ale jedna z prvních filmových rolí, lovec Sokol v trilogii filmů z pravěku Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu, z něj ihned udělala idol dívčích srdcí. Další role na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak nyní filmové databáze u jeho jména evidují na devět desítek rolí ve filmu, televizi i seriálech. Mezi nimi nechybí ani postava kunsthistorika. V televizním seriálu Malý pitaval z velkého města, v epizodě nazvané Jupiter (1982), Bartoška nezapomenutelným způsobem ztvárnil protřelého zloděje starožitností Hrušku, který se vydává za znalce umění a je tak přesvědčivý, že dokáže zmást odborníky i kriminalistu. Tohoto padoucha Bartoška zahrál s takovou bravurou a šarmem, že nám dá každý za pravdu, že jako skutečného historika umění, bádajícího v muzeích a galeriích, by jej byla zajisté škoda.