Spejbl měl tehdy sedm a Hurvínek sotva rok, když se poprvé ocitli před kamerou. Psal se rok 1927 a dřevěné loutky Josefa Skupy již dosáhly značné popularity. Vystupovaly nejen v divadle, ale i v rozhlase, natáčely gramofonové desky, jejich příběhy vycházely knižně. Není divu, že je filmaři dokonce angažovali do reklamy, kde propagovali smaltované vany od jisté slovenské firmy z Fiľakova. Filmový snímek nazvaný Spejblův případ je němý, ale má jednoduchý a srozumitelný děj – Hurvínek se už nechce koupat v neckách, ale touží po lázni v krásné smaltované vaně. Spejbl proto napíše dopis do firmy a ta jim vanu bleskurychle pošle. Všimněte si, že obě postavy, zvláště pak Hurvínek, tehdy vypadaly poněkud jinak než dnes.