Štěpán, Kendy a Karas zůstali i po dvanácti letech sami sebou. Jsou to nerozluční kamarádi s nevyčerpatelným smyslem pro humor i schopností sebeironie, i když už s lehkým nádechem skepse. V něčem jsou však jiní. Dospívají, ale svým typicky básnickým stylem. Je jim padesát a cítí, že by měli dát svým životům nějaký řád a splnit si svoje touhy a přání. A jak je známo, zázrakům je třeba pomáhat!